Vypěstujte si vlastní elixíry zdraví
Některé snášejí i mrazy, jiné se pěstují v přenosných nádobách. Většina těchto rostlin pochází z asijských zemí. Není se co divit, čínská medicína je má prověřené tisíci let a v zemích, kde se používají, dosahují lidé tradičně vysokého věku.
Pětilistý ženšen - Jiaogulan (Gynostemma pentaphyllum)
Patří mezi tradiční čínské „byliny nesmrtelnosti", rostlinné adaptogeny, které zvyšují odolnost organismu vůči stresu. Název si pětilistý ženšen vysloužil díky obsahu gypenosidů, které jsou velmi podobné ginsenosidům, obsaženým v pravém ženšenu (Panax ginseng). Ten se však na rozdíl od jiaogulanu velmi obtížně pěstuje a kvalitní produkty z něho jsou proto drahé. V Asii je pětilistý ženšen již po tisíciletí považován za elixír mládí a vitality. Moderní výzkumy jeho účinky potvrzují, patří mezi ně podpora imunitního systému a fyzické i psychické kondice, pomoc při snižování hladiny cholesterolu a cukru v krvi, regeneraci jater a ledvin, harmonizace trávicího systému.
Nálev připravíte z čerstvých i sušených lístků. 1–2 lžičky jemně sekaných nebo podrcených listů zalijte šálkem vroucí vody a nechte 10–15 minut luhovat. Při dávkování můžete, podobně jako u dalších bylinek, zohlednit i svou váhu. Větší a mohutnější člověk potřebuje vyšší dávku, což kupodivu nebývá zohledněno při dávkování léků. Podobně je na tom věk, přičemž spolu s léty se zpomaluje metabolismus, vše zůstává v těle déle a účinkuje proto silněji. Užívejte 2–3x denně po dobu 3–4 týdnů, pak je ideální alespoň dvoutýdenní pauza, po pauze lze kůru ještě jednou zopakovat.
Jedná se o popínavou rostlinu, kterou můžete navést na oporu, nebo ji nechat splývat ze závěsného květináče. Dařit se mu bude na světlém místě, v humózním, stále mírně vlhkém substrátu. Prospívá mu letnění a snáší i poměrně nízké teploty, ale pokud zimuje v chladu, mohou mu opadávat listy a odumírat celé výhony (kořeny však zůstávají životaschopné, pouze odpočívají). Při celoročním pěstování v bytě většinou dobře prospívá. Lze množit řízkováním, vrcholový řízek stačí zapíchnout do lehkého substrátu, který udržujte mírně vlhký.
Schizandra čínská neboli klanopraška čínská (Schizandra chinensis)
Pochází z Číny, Japonska a jižního Sachalinu. Její plody jsou v tradiční čínské medicíně pro výjimečně koncentrovaný obsah zdraví prospěšných látek používány již tisíce let. Lze ji poměrně snadno pěstovat i u nás. Bobule klanoprašky obsahují ovocné cukry, vitamin C (21 mg) a značné množství éterických olejů a minerálů. Schizandra je však navíc známá svým tonizujícím efektem, díky obsahu specifické látky, schizandrinu. Mimo harmonizace a povzbuzení celého organismu příznivě působí při onemocnění ledvin, zlepšuje ostrost vidění a ozdravuje játra, uvolňuje duševní napětí a zmírňuje depresivní stavy. Pomůže při únavě, přepracovanosti a psychickém i fyzickém vypětí, pomáhá i diabetikům a revmatikům.
Bobule mají osvěžující chuť a voní po pryskyřici. Voskovité, narůžovělé nebo žlutavé květy mají příjemnou citronovou vůni. V některých letech na rostlině převažují jen samčí květy, jindy samičí nebo současně samčí i samičí. Je třeba pěstovat proto vždy více rostlin. Po opylení se vytvoří až osm centimetrů dlouhá hroznovitá květenství, z nichž se vyvine až 40 sytě červených, měkkých bobulí. Rostlina plodí čtvrtý až pátý rok po výsadbě, bobule zrají v srpnu až v září, skliďte je včas, aby nepřezrály. Schizandru vysaďte na výhřevné místo u jižně orientované zdi. Jako popínavá rostlina potřebuje oporu a dostatek prostoru. Sazenice vysazujte do řad tak, aby mezi sebou měly odstup nejméně jeden metr. Rostliny potřebují spíše lehčí a propustnou půdu s dostatkem živin.
