Vypěstujte si svůj čtyřlístek pro štěstí
Šťavel (Oxalis deppei) je u nás velice dobře známý jako „rostlina pro štěstí k Novému roku“. Patří do rodu šťavelovitých (Oxalidaceae) a původem je ze Střední Ameriky. Jedná se o ozdobnou trvalku s jetelovitými listy. V našich podmínkách není bohužel bezpečně zimovzdorný, pokud byste ho chtěli pěstovat v zahradě, ne jen jako pokojovou rostlinu.
Rostlina dosahuje výšky 15–20 cm a dekorativní význam mají zejména listy. Jeho zásobním orgánem je drobná, řídká kulovitá cibule s velkým bílým řepovitým kořenem, který slouží rostlině jako zásobárna vody. Při skladování v suchém prostředí dužnatý kořen vysychá a odpadá cibule. Podobný typ kořenů mají i některé druhy ladoniček. Cibulky mají velikost 4–5 cm.
Nadzemní část tvoří čtyřčetné listy, smaragdově zelené s výrazným červenohnědým kroužkem uprostřed, které hustě vyrůstají na dlouhých stopkách přímo z půdy a k večeru se deštníkovité uzavírají. Květy mají růžově červenou barvu a jsou sestaveny v řídkém okolíku. Pěstujete-li ho venku, ukončuje vegetaci s příchodem mrazů.
Většina šťavelů vyžaduje kyselejší půdy, tento druh však spolehlivě roste v každé zahradě. Na stanoviště se vysazuje v dubnu, vyhovuje mu plné slunce nebo polostín, hloubka výsadby je 4–6 cm, vzdálenost 15 až 20 cm. Před výsadbou půdu vyhnojte základní dávkou hnojiva. Při pěstování nevyžaduje zvláštní péči. Díky dužnatému kořenu šťavel snáší i nedostatek vody. Po přechodu prvního mrazíku se cibule i s kořeny sklidí a nechají zaschnout. Když odpadnou dužnaté kořeny, uloží se při teplotě 2–8 °C v suché místnosti. Rozmnožování je možné dceřinými cibulemi, jichž každoročně narůstá velké množství.
Tato zajímavě vyhlížející rostlina bude ozdobou skalek, suchých záhonů a zídek, vhodná je na okraje trvalkových záhonů a křovin. Je to také výborná obrubová květina a velmi dekorativní hrnková rostlina. K rychlení se používají tepelně upravené hlízy, domácí přirychlování se však nedoporučuje.
