Plevel už na zahradě raší, připravte si z něj třeba lahodný salát
Sluneční paprsky získávají na síle a ze země už se vytahují první jarní bylinky. I když pro někoho bylinky plné vitamínů, pro jiného plevel.
Lebeda lesklá
Najdete ji hojně na rumištích, skládkách, podél cest, na okrajích polí, jako nevítaný plevel v záhonech a na kompostech. Konzumujte listy mladých rostlin, které je možné sbírat po celý rok, ale nejlepší jsou na jaře.
Lebeda obsahuje saponiny, bílkoviny, minerály – např. vápník, hořčík, fosfor, železo, vitaminy. Můžete ji upravovat stejně jako špenát, podusit na cibulce či přidávat do salátů. Dejte si však pozor na záměnu s merlíkem zvrhlým (Chenopodium hybridum), merlíkem smrdutým (Chenopodium vulvaria) či merlíkem zedním (Chenopodium murale), tyto druhy jsou ke konzumaci naprosto nevhodné.
Potočnice lékařská
Potočnici naleznete u chladných a čistých, většinou tekoucích vod, roste v prameništích, potocích, příkopech a na vlhkých loukách. Zjara se sklízí listy a lodyhy, ty mají ostře kořeněnou chuť. Použít ji je možno do salátů i polévek, vhodná je jako koření, semena můžete použít místo pepře. Sbírejte ji od dubna do září. Má vysoký obsah vitaminů A, C, D a hořčičné silice.
Pozor – potočnice je chráněným druhem, silně ohroženým, sbírejte ji málo s ohledem na velikost lokální populace, nejlépe jen několik lístků z jedince. Nadměrná spotřeba může u citlivějších jedinců vyvolat díky hořčičné silici podráždění žaludku, ledvin a močového měchýře.
Jitrocel kopinatý
Jitrocel najdete na loukách, mezích, pastvinách, v zahradách, podél cest i v parcích. Sbírejte listy a květenství. Listy můžete sbírat po celé vegetační období, květenství v plném květu. Obsahuje sliz, třísloviny, flavonoidy, kyselinu křemičitou, glykosidy, hořčiny a minerální látky. Už ve starověku a středověku byl jitrocel využíván v léčitelství, výborně zastavuje krvácení a hojí podrážděnou pokožku.
Doporučujeme si připravit jitrocelový sirup proti kašli. K jeho přípravě jsou potřeba listy a cukr. Do většího (ideálně keramického) hrnce skládejte vrstvy listů a prosypávejte je cukrem a napěchujte je. Důležité je vše zatížit kamenem a nechat stát 6–8 týdnů v chladu a v temnu. Směs poté slijte, zahřejte a ještě teplé nalijte do sklenic.
Čekanka obecná
Hojně se vyskytuje u cest, na mezích, pastvinách, úhorech, rumištích. Jedlými částmi jsou mladé spodní listy a kořen. Listy sbírejte na jaře, kořen můžete na jaře i na podzim.
Hlavní složkou, kterou čekanka obsahuje, je polysacharid inulin, dále třísloviny, manit, kaučuk, cholin, aminokyseliny, železo, vápník, měď, vitaminy B, C, P, K. Dříve se kořen čekanky využíval jako náhražka zrnkové káv. Tím se dostala „cikorka“ opět do obliby a začala se dokonce i vyrábět. První průmyslová výrobna cikorky byla otevřena v Mochtíně u Klatov již na začátku 19. stol. Jako lidové jídlo jí zmiňoval i římský básník Vergilius.
