Krokusy svými výrazně zbarvenými květy rozzáří každou zahradu
Krokusy jsou jedny z nejkrásnějších a nejoblíbenějších rostlin, které patří k jedněm z prvních květů jara, často kvetoucí ještě na sněhu. Botanicky se rod Crocus řadí do čeledi kosatcovitých, který zahrnuje na osmdesát původních, botanických druhů a několik desítek kultivarů. Jedná se o vytrvalé cibuloviny. Divoké šafrány naleznete na území téměř celé Evropy (nejvíce ve Středomoří, na Balkánu a v Alpách) a v Malé a Střední Asii.
Krokusy jsou pro většinu typicky jarní rostlinou, kvetoucí od února do dubna, avšak některé druhy kvetou i na podzim (září–listopad). Cibulky krokusů jsou kulovité až zploštělé, listy úzké, trávovité, dlouhé kolem 5–15 cm, většinou s podélnými bílými proužky. U některých kultivarů raší listy zároveň s květy, u jiných se tvoří až po odkvětu. Květy jsou kalichovité, pestře zbarvené, z cibulek vyrůstají na krátkém stonku. Po odkvětu cibulka odumře a rostlina místo ní vytvoří několik malých cibulek dceřiných. Na zimu většina druhů zatahuje. Na zahradě najdou široké uplatnění v různých kompozicích – jsou vhodné jak do menších výsadeb na skalkách, tak pro větší plochy volného trávníku, nebo jako výrazně kontrastní květiny k výsadbám před skupinami okrasných keřů, vysadit je můžete i do nádob nebo do truhlíků. V květináči zakoupíte také rychlené krokusy, které vykvétají již během ledna, nebo si je můžete sami narychlit.
Krokusy se sází na slunné a chráněné stanoviště. Snesou sice i polostín, ale v něm hůře nakvétají. Půda by měla bát stále vlhká, ale zároveň velmi dobře propustná a vzdušná. Skalkové druhy či krokusy pěstované v nádobách by neměly být trvale zastíněné, musíte je sázet na místa nebo do květníku s dobrou drenáží, nejlépe do směsi písku a zahradní zeminy v poměru 2:1, obložené drobným štěrkem. Nádoby musí mít odtokový otvor. Budete-li vysazovat krokusy do trávníku, dbejte na to, aby nebyl přemokřený a zarostlý mechem. Cibulky krokusů kvetoucí na jaře vysazujte na podzim do hloubky kolem 6–10 cm, rostliny kvetoucí na podzim se vysazují na jaře.
Víte, že:
Jako koření se využívají pouze sušené blizny druhu šafránu setého (Crocus sativus), kvetoucího na podzim? Je často pěstován i na našich zahradách, kvete fialovými květy v říjnu, existuje ale i bílá forma. Koření je velice vzácné a drahé, využívané již od starověku, a to zejména proto, že sběr blizen je velice pracný a jejich hmotnost je po usušení velice nízká. Na kilogram šafránu je třeba sklidit a usušit asi sto tisíc blizen.
Používá se k ochucování polévek, omáček i dalších jídel, jimž dodává typickou, sytě žlutou až oranžovožlutou barvu. Dříve se šafrán využíval i v lékařství, dnes už je jeho medicínské využití málo významné.