Nedaří se vám pěstování okurek?
Poradíme co dělat, aby vám radost z rostoucích okurek nezkazil zástup škůdců či nemocí, které se šíří jak na záhoně, tak ve skleníku.
Nejzákeřnější nemocí je asi plíseň okurková (Pseudoperenospora cubensis), kdy se na horní straně listů objeví žlutozelené skvrny a rostliny hynou. Skvrny se rychle šíří a na spodní straně dochází k tvorbě šedofialového podhoubí. Během několika dnů napadené pletivo zhnědne a listy i celé rostliny odumírají. Onemocnění se velmi rychle šíří za vlhka – při silné infekci a teplotě 20 až 25 °C stačí pouze dvouhodinové ovlhčení listů!
Na záhoně pro okurky vybírejte místo plně osluněné, s přirozeným prouděním vzduchu, ve sklenících a fóliovnících důsledně větrejte, preventivně můžete aplikovat chemický postřik. Zkusit lze také mléčný postřik, který připravíte z 1 dílu čerstvého, neupraveného mléka a z 2 dílů převařené studené vody. Rostliny tímto roztokem postříkejte, i spodní stranu listů. Účinný je také údajně postřik křenový, kdy 60 g čerstvě nastrouhaného křenu zalijte 5 l studené vody, nechte 24–30 hodin macerovat, pak slijte. Pomáhá také pěstování okurek na opěrné síti, tzv. vertiko systém. Při výběru odrůd se zaměřte na druhy k plísni odolné.
V druhé polovině vegetace je typické napadení rostlin padlím (Erysiphe oronti, Sphaerotheca fusca), kdy se na listech vytvářejí bělavé moučnaté povlaky. Skvrny okrouhlého tvaru se postupně rozšiřují na celý list, případně i na rubovou stranu, ale infikovat se mohou také stonky a plody. Povlak časem zešedne, napadené listy zežloutnou a odumírají. Zdrojem infekce jsou přezimující plodnice těchto škodlivých hub, přenos přezimujících výtrusů z vytrvalých plevelů nebo z konstrukcí skleníků. Šíření padlí nahrává suché a teplé počasí, k infekci dochází při vysoké relativní vzdušné vlhkosti. Prevencí je dezinfekce konstrukce skleníku vykuřováním, případně hned zkraje onemocnění postřik chemickými přípravky, např. Sulikol K nebo Ortiva.
Často totálně likviduje okurky, hlavně skleníkové, černá hniloba kořenů (Phomopsis sclerotiodes). Na počátku sklizně většinou rostliny začínají náhle vadnout a od bází stonků žloutnou, kořeny jsou také mírně nažloutlé, postranní kořínky odumírají. V místě připojení postranních kořínků k hlavnímu kořenu se tvoří prstencovitě vyklenuté černohnědé pletivo, k většímu poškození dochází především při teplotě půdy pod 16 °C. Prevencí je dezinfekce půdy, lze i v době růstu – přípravkem Previcur, Merpan nebo Supresivit.
Rostliny okurek mohou zlikvidovat i různí škůdci, např. svilušky a mšice. Na horní straně listu jsou světlé skvrny, na spodní straně jsou zřetelné malé tečky roztočů, většinou svilušky chmelové, která má světlehnědé tělo a na zádech dvě hnědé tečky. Viditelné jsou jen lupou. Objevíte-li jejich přítomnost včas, máte šanci nad škůdci zvítězit. Nejvíce napadené spodní listy odstraňte, spalte je (nepatří na kompost) a okurky postříkejte např. přípravkem Omite 30W, Talstar 10 EC nebo Vertiemec 1,8 EC.
