Kmín je jedním z nejstarších koření jak u nás, tak i ve světě

Naleznete ho růst planě na loukách, mezích i pastvinách po celé Evropě, severní Africe a přední Asii. V kuchyni se kmín používá do brambor i k masu, vhodný je k dochucení polévek, ryb nebo zelí. Používá se jako přísada při pečení, kterému dodává jemnou, výraznou a nenahraditelnou chuť. Kmínová silice je s oblibou využívána také k výrobě likérů.

Velice oblíbený je díky svým léčivým účinkům, pomáhá při trávení a proti nadýmání. Odpradávna se mu přisuzovaly magické vlastnosti pro svou pronikavou aromatickou vůni.

Chuť kmínu je kořenitá, velmi výrazná, někdy až pikantní s poněkud hořkým podtónem a pronikavou vůní s nádechem citrónu. Kmín je zmiňován již v Bibli ve Starém i Novém zákoně nejen k dochucení polévek a chleba, ale také jako měna, se kterou se platily desátky kněžím. Nechyběl ani v kuchyních v antickém Řecku a Římě, kde ho velmi často používali jako náhradu za černý pepř, jehož dovoz byl velice složitý a nákladný. V Indii je po několik tisíciletí důležitou ingrediencí pro polévky a další tradiční jídla, navíc je populárním základem mnoha kořenících směsí. Do Ameriky ho dovezli španělští a portugalští kolonisté.

Pěstování

Semena se vysévají na stanoviště v březnu až dubnu do sponu 30 x 30 centimetrů. V podstatě jde o plevel a vyroste snad v jakékoliv půdě. Rostliny zalévejte pravidelně dostatečným množstvím vody – nejlépe dešťové či alespoň odstáté. Sklizeň semen probíhá v červnu nebo červenci, když jsou nažky dozrálé. Zralost nažek se pozná dle jejich zbarvení do tmavě hněda. Plody uskladněte v uzavřených tmavých nádobách.

Kmín se řadí do trojice protinadýmajících bylinek a vede před fenyklem a anýzem. Obsahuje silice (3–7 %), bílkoviny (až 20 %), oleje (až 20 %), sacharidy, flavonoidy, pryskyřici a kumariny. Umí tlumit koliky v trávení, bolavý žlučník, omezuje kvasné a hnilobné procesy, uklidňuje střeva a zvyšuje jejich peristaltiku a aktivitu, zlepšuje produkci trávicích šťáv a enzymů, tím zrychluje a zkvalitňuje trávicí proces. Přidává se i do směsi pro inhalace, protože má silné bakteriostatické až dezinfekční účinky i na průdušky. Dříve se kmín cucal a žvýkal proti kazivosti zubů, která se výrazně začala projevovat s dostupností cukru. V moderní kuchyni se používají mladé lístky kmínu do salátů. Mají údajně anestetické účinky a jsou velmi chutné. Oblibu si ale pomalu získává i kořen této rostliny - využití je podobné jako u mrkve nebo petržele.

Druhy

Kmín římský (šabrej kmínovitý, Cuminum cyminum) má zcela odlišnou chuť a vůní – je ostřejší a nahořklý. Používá se jako přísada do kari a arabských směsí koření.

Kmín černý (černucha setá) je typickým kořením arabských zemí. Má lehce pálivou chuť a používá se podobně jako černý pepř.

Kmín kořenný (Carum carvi) je dvouletou odrůdou, která patří do čeledi mrkvovitých. V druhém roce se na rostlině objeví jemná bílá květenství v okolíku a poté plody, tzv. rozpadavé nažky, které ve vysoké míře obsahují voňavé silice.