Cukety mají zanedbatelnou energetickou hodnotu, vypěstujete je snadno
Tykev obecná, jinak také nazývaná tykev keříčková, se vžila spíše pod obecným názvem cuketa (Cucurbita pepo). Původem je ze Střední Ameriky, kde se pěstuje již několik tisíc let.
Cukety jsou na pěstování lehčí než okurky, jsou totiž podstatně odolnější, ale stejně jako ony se plazivě rozrůstají, proto potřebují dostatek místa. Rostliny mají silné tmavozelené listy na dlouhých řapících, květy bývají tmavě žluté s pěti okvětními lístky. Obsahují velké množství vody (více než 90 %) a tak mají jen velmi zanedbatelnou energetickou hodnotu, jsou tedy ideální při redukčních dietách.
Nejčastěji jsou pěstovány cukety s tmavě zelenými plody. Dnes jsou však vyšlechtěny i odrůdy, které mají poměrně netradiční zabarvení nebo neobvyklý tvar plodů – lze tak vypěstovat cukety žluté, černé, pruhované, světle či tmavě zelené, bělavé apod. Barva slupky však nemá vliv na barvu dužiny, ta je vždy zelenkavě bílá. Běžné jsou podlouhlé tvary cukety, novinkou jsou pak cukety odrůdy Tonda di Piacenza, které mají světlé a kulaté plody, které dorůstají velikosti cca 15 centimetrů.
U raně plodících odrůd je vegetační doba kolem 40 dnů od výsadby, u pozdních odrůd může sklizeň nastat až za 70 dnů. Sklízí se plody velké 15 až 20 centimetrů, jsou křehké a šťavnaté, povrch má plně zralá cuketa hladký, lesklý a tvrdý. Výhodou je, že cukety plodí opakovaně, pokud tedy plody sbíráte pravidelně, budou cukety kvést a plodit po celou sezónu. Za jednu sezónu tak lze sklidit i několik kilogramů plodů.
Dají pěstovat jak z přímého výsevu, tak si je můžete předpěstovat i doma. Jestliže je pěstujete v chladnějších oblastech, zkrátíte si předpěstováním dobu od výsadby ke sklizni. Pěstování z přímého výsevu je naopak jednodušší, protože nemusíte řešit žádné přesazování. Záhon si můžete připravit již na podzim, kdy do hlíny zapracujete hnůj, pokud jsme to nestihli, na jaře zapravíte do půdy dostatečné množství kompostu a doplníte ještě živiny průmyslovým hnojivem. Cukety se vysévají na konci dubna, nebo ještě i během května. Vysévají se do hnízd, která budou od sebe vzdálená přibližně 80 x 100 cm, do nichž vložíte vždy po třech semenech. Příliš hustý porost je náchylný k plísním a houbovým chorobám. V chladném a deštivém létě je lepší, když mají rostliny větší rozestup. Máte-li předpěstované sazenice, sází se tehdy, pokud mají tři pravé listy.
Cuketa je teplomilná, proto pokud teploty dlouhodobě klesají pod 10 °C, zpomaluje se růst a vývoj rostliny. Na rozdíly mezi denními a nočními teplotami nejsou cukety příliš citlivé, nesnáší však pokles teplot pod nulu. Rostou poměrně rychle a zanedlouho vytvoří velké množství zelené hmoty i plody. Velmi náročné jsou proto na zálivku i živiny. Když by měly něčeho nedostatek, výsledkem budou malé zatvrdlé plody, které budou prakticky nepoužitelné v kuchyni. Po výsadbě je však přihnojujte nejdříve za 14 dní. V první polovině vegetačního období je hnojte každý týden kapalnými hnojivy, v období plodnosti pak speciálními hnojivy na plodovou zeleninu – interval hnojení může být i zde každý týden.
Dužina cukety je bohatá na minerální látky, jako je hořčík, vápník, fosfor, draslík, železo, měď a zinek. Nejdůležitější je draslík, protože pomáhá zbavovat tělo nadbytečné vody a solí. Cuketa dále obsahuje vlákninu a také vitamin A, který je nepostradatelný pro látkovou přeměnu v buňkách a také vitamíny B a C. Cukety by měli konzumovat zejména diabetici či pacienti s chorobami žlučníku či jater, trpící revmatismem a dnou. Cuketa je nízkokalorickou potravinou, proto se hodí při redukčních dietách.
